Bareš Josef

Bareš Josef

Narodil se v Hořicích 10. 10. 1943. Již v mládí se mu motocykly staly vášní. Před vojnou dělal mechanika dalšímu hořickému jezdci Josefu Trejbalovi, od kterého také koupil svůj první závodní stroj, JAWA 250 – pérák, v roce 1965 také zakoupil stroj Walter 350. V tomto roce startoval v kvalifikačním závodě krajského přeboru v Hořicích ve třídě do 250 cm3, na malém okruhu se startem u školy Na Habru. Velká předstartovní nervozita způsobila, že si na startu neotevřel benzín, zůstal po odstartování stát a do závodu vyjel jako poslední. Nakonec po bojovném výkonu obsadil šesté místo. To byla nováčkovská daň pramenící z přílišné snahy předvést co nejlepší výkon. V této sezóně ještě startoval ve Svitavách, Králíkách, Hradci Králové, Chrudimi a Litomyšli, v následujícím roce se objevil také na okruzích v Liberci a v Příbrami a jeho nejlepším výsledkem bylo sedmé místo ve Svitavách. Při kvalifikačních závodech v Hořicích na trati 300 zatáček v roce 1966 vedl, ale ve 3. kole zadřel motor, v Příbrami odpadl ze třetího místa. Až do roku 1967 závodil za hořický Svazarm II. – Betlém. V tomto roce zakoupil od známého jezdce Františka Helikara stroj JAWA 250 – junior, se kterým začal dosahovat dobrých výsledků. V závodech v Chrudimi obsadil ve třídě do 250 cm3 třetí místo za Mrkvičkou a Motyčkou a získal tak svůj první věnec v kariéře. Toto umístění zopakoval i s třistapadesátkou v Hořicích na závodech pořádaných Svazarmem Betlém, ve třídě do 250 cm3 skončil čtvrtý. I v kvalifikačních závodech ve Kdyni vybojoval ve třídě do 350 cm3 rovněž zelený věnec za třetí místo. Velmi úspěšný byl na závodech v Semilech, kde zvítězil ve třistapadesátkách a ve třídě do 250 cm3 skončil druhý. V celkovém hodnocení kvalifikačních závodů obsadil 10. – 11. místo. V roce 1968 se již výrazně začal prosazovat v kvalifikačních závodech pro postup do Mistrovství ČSSR, dokázal zvítězit v Prievidzi, druhý dojel v Ostravě a ve Velkém Meziříčí. V celkové klasifikaci obsadil druhé místo s 22 body stejně jako první Emanuel Quirenz a postoupil do federálního mistrovství ve třídě do 250 cm3. V tomto roce dokázal také na domácích Zatáčkách obsadit za Zdeňkem Bímou druhé místo v klubovém závodě Hořice – Frohburg. V roce 1969 havaroval v Brně v Pisárkách v závodě MS, o rok později pak v tomto závodě dojel ve třídě do 350 cm3 jako druhý nejlepší domácí jezdec. Také na mezinárodních závodech Cena Prachovských skal v Jičíně býval úspěšný. V roce 1969 dojel s třistapadesátkou na osmém místě, o dva roky později ve třídě do 500 ccm obsadil čtvrté místo, když ještě několik set metrů před cílem byl třetí. Od počátku sedmdesátých let patřil k našim nejlepším závodníkům v objemových třídách 250 cm3 a 350 cm3. Již v roce 1969 obsadil s dvěstěpadesátkou sedmé místo v Košicích, šestý dojel ve Velkém Meziříčí, o rok později dojel šestý v Košicích a pátý ve Velkém Meziříčí. V celkové klasifikaci federálního mistrovství republiky dosáhl Josef Bareš výborných umístění, ve dvěstěpadesátkách obsadil v letech 1971 – 1975 postupně 6.,7.,6.,4. a 9. místo, v silnější třídě do 350 cm3 skončil v letech 1970 – 1980 celkově 9.,3.,5.,10.,6. Vrcholné výkony své sportovní kariéry podával v roce 1971 a výsledkem bylo celkové třetí místo v kubatuře do 350 cm3 za vítězným Bohumilem Stašou a druhým Františkem Srnou. Dokázal v tomto roce dojet třetí v Novém Mestě n/V. a v Písku, druhý dojel v Litomyšli a jedenáctý ve Velkém Meziříčí. Ve dvěstěpadesátkách obsadil v tomto roce celkově šesté místo, když skončil čtvrtý v Novém Mestě a byl třetí v Litomyšli. Také na závodech v německém Frohburgu vybojoval ve třídě do 250 cm3 stříbrný věnec za druhé místo. V roce 1972 vyhrál ještě v oblastním závodě v Letohradě a také startoval na mezinárodních závodech v polském Rzeszowě, kde skončil na třetím místě. V roce 1973 startoval na Sachsenringu i v Brně, oba závody však nedokončil pro poruchu svých strojů, v německém Schleizu dojel ve dvěstěpadesátkách jedenáctý. Na stupních vítězů skončil v tomto roce ve třídě do 250 cm3 na závodech v Klatovech, kde dojel třetí, stejná umístění vybojoval ještě o rok později v kubatuře do 350 cm3 na závodech v Novém Mestě a ve Velkém Meziříčí. V roce 1974 na Ceně Prachovských skal v Jičíně dlouho vedl v deštivém závodě třídy do 250 cm3, pak spálil spojkové obložení a dojel hodně zklamán až na 15. místě. V roce 1975 dojel na třetím místě ve třistapadesátkách ve Velkém Meziříčí. V tomto roce startoval na mezinárodních závodech ve Frohburgu, kde dojel šestý ve třídě do 25 0cm3 a pátý v meziklubovém utkání Hořice – Frohburg. V roce 1979 v závodě Přeboru ČSR, který se jel jako součást Ceny ČSR v Jičíně – Robousích, dojel na Yamaze druhý. Ve své poslední sezóně 1982 skončil ve třídě do 250 cm3 celkově patnáctý, když se mu dařilo jen v Dolnom Hričove, kde skončil osmý. V těchto letech jezdil Josef Bareš převážně na dvouválcových strojích Jawa. Josef Bareš byl úspěšným reprezentantem hořického automotoklubu. Samozřejmě často startoval na domácích Zatáčkách, vždyť přímo u tratě bydlel. Svého nejlepšího umístění zde dosáhl v roce 1969, kdy skončil třetí ve dvěstěpadesátkách. Naopak se mu nedařilo v roce 1976, kdy havaroval při výjezdu z dachovského esíčka.
V roce 1979 se stal krajským přeborníkem ve třídě do 250 cm3, v tomto roce vyhrál závod přeboru ČSR na Damníkovském trojúhelníku u České Třebové. Jeho starší stroje Jawa mu nedovolovaly dosahovat dobrých umístění, která získával v předchozích letech. Slabší výkony svých motocyklů dokázal nahrazovat svým nesporným jezdeckým uměním. Svůj poslední závod jel 27. června 1982 na silničním okruhu v Chomutově. Měl nový motocykl Yamaha, který potřeboval vyzkoušet. Startoval ve třídě 250 cm3 ve volném závodě. Po špatném startu vyjížděl mezi posledními a ihned se snažil předjíždět ostatní závodníky. Při předjíždění celé skupiny jezdců došlo ke kolizi s jiným jezdcem a k následné havárii, která měla pro něho tragické následky. Po těžkých zraněních zemřel Josef Bareš po několika dnech v chomutovské nemocnici. Pohřeb se konal v Hořicích 8. července 1982. O velké oblibě Pepíka Bareše svědčilo i množství kolegů závodníků a přátel motorismu, kteří se s ním přišli toho dne naposledy rozloučit.