Dnes, 29. 5. 2016, je tomu 25 let, co na Manu zahynul nezapomenutelný střelec Petr Hlavatka, pro lidi kolem silnice prostě Petec.
Chtěl bych tu jeho památku připomenout vyprávěním o naší poslední cestě na závody – na legendární okruh Man. Sestava Petr Hlavatka, Luboš Kocourek, Jindra Korčák a Jiří David odjela z Brna ve čtvrtek 23. 5. 1991 v půl desáté večer, tempo určovala Petecova Avie.
K trajektu jsme dorazili v sobotu. Obstarání lodních lístků přes Tonyho Careye nějak selhalo a tak se musel Petec vydat vyřídit veškeré doklady sám. Tehdy nás ještě brali na západě za exoty a přístup celníků tomu odpovídal. V přístavu nabito, za kanál chtěl snad každý, kdo měl ruce a nohy. Odpoledne se nám podařilo se vecpat na trajekt, Avie se všemi našimi věcmi se už bohužel nevešla a oproti všem slibům, že dorazí hodinu po nás, připlula na ostrov až v neděli ráno. Ještě ten den ještě proběhla formální a technická přejímka. Luboš byl Petrem určen jako právní zástupce rodiny, to je tady běžná formalita. Pak jsme si objeli okruh autem a měli z něj oči navrch hlavy. Vůbec jsme tu rachotu Petrovi nezáviděli.
V pondělí ráno trénink pro mlhu odpadá; tu je nutno říct, že ranní trénink je brzo ráno a až do odpoledne se po trati normálně jezdí. Odpolední trénink – Petr v oranžové vestě, ostatně jako všichni nováčci, trénoval s kubaturou 125 ccm. Petr objel tři kola a byl spokojen. Zkušenější jezdci jej vedli obtížnými úseky a o co mu v nich ujeli, to na rovinkách hladce dohnal a mohl se učit číst trať. Počasí naprosto ideální.
V úterý je jen odpolední trénink, Petr si alespoň na cestovní motorce objede dva okruhy, počasí je mírně pod mrakem. V odpoledním tréninku Petr objíždí jen jedno kolo, zastavila jej porucha – prasklý držák výfuku, což se po tréninku hravě opravilo.
Středa 29. 5. 1991.
Dopoledne jsme si objeli okruh autem, po projížďce výlet po ostrově, počasí a nálada vynikající. Trénink opět jen odpoledne od 18.00. Petr vyjíždí na trať v 18.10, očekávaný průjezd v 18. 35.
V tom čase náhle startuje vrtulník a přistává asi 1 km proti směru závodu. Petr nejede. V tiskovém středisku nám potvrzují nehodu a první zpráva je pouze zlomená noha. Druhá zpráva zní zlomená noha a ruka. S Martinem (německý závodník, inventář TT všechny a všechno zná, příjmení jsem bohužel zapomněl), odjíždíme do asi 1 km vzdálené NOBLES HOSPITAL, kam prý byl Petr přepraven vrtulníkem. Zprávy o zlomeninách jsou dementovány, byli jsme informováni, že zranění je jen vnitřní.
Okolo 20. hodiny se dostavuje oficiální tlumočnice paní Brendlová z Plzně (účastnice tamního folklorního festivalu). Byla zajištěna rádiem Manx týden předem pro případ potřeby, což je též běžná praxe. Další zpráva zní, že zdravotní stav je vážný. V 21:30 Petr umírá.
Příjezd policie, Luboš odchází na identifikaci a společný odjezd s policií na ředitelství. Sepsání protokolu, zajištění oznámení rodině, která se smutnou zprávu stejně dozvěděla až ráno od nás, o mobilech se nám tehdy mohlo nechat jen zdát. Zbytek noci a celý čtvrtek proběhne téměř beze slova, nemáme si co říct. Ve čtvrtek ještě návštěva ředitelství, vyřízení formalit, poté prohlídka místa nehody.
V pátek v 10 hod. soud. Vypovídal technický komisař, stav motocyklu shledal bez připomínek, traťový komisař mluvil o špatném nájezdu do zatáčky, dále vypovídal ošetřující lékař. Dle jeho výpovědi byl pacient v silném šoku, problém udržet krevní tlak, přes opakované transfuze únik krve do dutiny břišní. Při odchodu od soudu nás ještě kontaktuje pohřební služba k zajištění převozu. Dále vyzvednutí motocyklu z uzavřeného prostoru a odpoledne odjezd z ostrova. Poslední trpkou chvilku nám připravila celnice na francouzské straně, které se nezdálo, že jsme odjeli čtyři a vracíme se jen tři.
